www.PRYnCYPall.cz

Ostrava se včerejším dnem opět, na dobu čtyř dní, jako každoročně oblékla do pestrobarevného šatu Colours of Ostrava i přesto, že odjakživa byla jen modrobílá a nikoli černá, jak si o ní původně vytvořil fámu zbytek republiky.

Nicméně jde o vyjádření toho, že Ostrava není jen centrem těžkého průmyslu a ocelovým srdcem Evropy, ale také dokáže být i centrem kultury a o to se již pěknou řadu let snaží širokou veřejnost přesvědčit ředitelka festivalu, paní Zlata Holušová s velkou spoustou dalších lidí.

O tom, že se to daří, svědčí nejenom zájem interpretů i hvězd, ale i zájem přicházejících diváků, kterých se zde obvykle sejde na 30.000.

Ten letošní je především výjimečný tím, že se poprvé přestěhoval z oblasti Výstaviště Černá Louka a útrob Slezskoostravského hradu do Dolní oblasti Vítkovice, která pojme svou kapacitou o 20.000 lidí více a zcela charakterizuje historii Ostravy a jejího života.

Součástí festivalu je i jeho poněkud volnější odnož Festival v ulicích, který se koná ve dnech 13. a 14., tedy uprostřed festivalu a zcela zpestří běžný život lidí nejen v ulicích centra města Ostravy, ale i v nově vybudovaném komplexu Nová Karolína a dalších míst.

A samozřejmě, že i my se letos podělíme o naše postřehy z této akce a snažit se přiblížit dění uvnitř a kolem festivalu.

1.den je spíše takový úvodní,rozjezdový,  ale již od jedné hodiny odpolední jde poznat, že se nám Ostrava na pár dní zalidnila a migrační skupiny festivalového národa i sběratelů stužek na rukou.

A také i orientační, neboť jak se blíží ona samotná akce, tak je toho času méně a méně a ne vše, může nakonec ladit s informacemi získaných přes internet.

Původní začátek, plánovaný na půl třetí, se sice posunul o 45 minut později, ale pak již nic, kromě technické, tiketové a bezpečnostní  kontroly nebránilo vstupu do areálu.

I takové reklamy se o nás dělají… díky za to

Neuniklo mi cestou podchodem na zastávku ani to, že i my máme nějakou svou reklamní agenturu, jenž se nám stará o prestige, což lze poznat na přiložených fotografiích. Takže je patrné, že jsme docela známý server, což nás samozřejmě těší.

Zpočátku, protože vystoupení kapel začínalo až o pár hodin později, šlo využít prostory starého závodu na výrobu ocelových produktů k prohlídce, ke které dlouhá léta člověk nemohl mít z pochopitelných důvodů přístup.

Raritou festivalu se hned od počátku stává využití vratných ekokelímku, o kterých se více můžete dozvědět na http://www.nicknack.cz/ za 50,- Kč a tak to trochu nostalgicky připomíná poněkud westernový Divoký západ, kde téměř každý chodí namísto koltů opásán plastovými kelímky za opasky či různě zachycenými za kapsy a podobně.

Počasí jako každoročně je vachrlaté, ale místní prostory nabízejí možnosti utéct před případným deštěm někam pod střechu do útrob starých výrobních hal a jiných objektů, jenž byly využity nejen jako stage, ale také jako kavárna, čajovna či Beer centre pod záštitou hlavní značky, městského Pivovaru s královskou značkou, o níž je vyfocená i plaketa v baru U Zrzavé Mery naprotu Domu umění u Elektry ( bývalého kina a kavárny a budoucí, zřejmě banky, podle posledních dostupných informací).

Ze včerejších hudebních produkcí jsem si vybral především vystoupení legendu alternativní hudby ,  skupinu Babalet, o níž se více můžete

BABALET

dozvědět na http://www.projektpunk.cz/obsah/B/Babalet/ .

Která ve svém typickém reggae rytmu přilákala hojnou  část příznivců tohoto hudebního žánrů a mohu říct, že po poněkud menším bloudění, neboť z nějakých důvodů se některé stage musely improvizovaně přestěhovat a lidé si cestou trochu stěžovali na neúplné značení, protože další stage je o patro výše nad kavárnou, se i mně podařilo nakonec zorientovat a užít si je.

Samozřejmě, že k reggae patří i vůně konopí a tak se o tuto atmosférickou kulisu postarali i někteří tančící a pohupující se příznivci a jak by řekl kdysi klasik, že vzduch voněl šalvějem a mátou, tak neoromantik by to popsal: Vzduch voněl sladce reggae a indickým konopím.

Dále pak vystoupení  fenomenálních Kronos Quartet společně s Kimmo Pohjonen / Samuli Kosminen – Uniko (USA / Finsko) o nichž více zde na: http://www.colours.cz/ucinkujici/kapely/343-kronos-quartet-kimmo-pohjonen-samuli-kosminen-uniko

O kterých lze říct, jak přednesla samotná ředitelka, když po chvíli přišla uklidnit nespokojené publikum z časové prodlevy tím, že stage 1 a stage 2 pracují v kombinaci tak, že na dvojce začne koncert vždy po skončení  koncertu na stage 1 a pak stage 2 a snovým Sound systémem pokřtila společně s ředitelem Acellor Mittal s tím, že věří tomu, že se ještě nikdy na vážnou hudbu nesešlo tolik lidí. Asi věděla co říká, neboť nejenom, že celé obecenstvo mohla krásně vidět z pódia, ale ono také byl problém se dostat přes tolik lidí pryč.

KRONOS QUARTET

 Kronos Quartet doslova nadchnul, ale bohužel na Vlastu Rédla ze Zlína již nevyšel čas, neboť ono to věčné stání ať již hodinu na pivo, neboť obsluze, jako by se ztratily mince v hodnotě 5,10,20,- Kč, což fronty jen zdržovalo, vzalo za své a také i z těchto pochopitelných důvodů o podělení se postřehů z letošních Colours of Ostrava,na které se můžete podívat tak trochu, pomoci přiložených fotoreportů i –>ZDE<– ,  ,prost

řednictvím přiložených fotoreportu, jsem bral v tento den poslední dostupný autobus domů.

Tak to zatím tak na úvod… a z Vlasty Rédla, tak pro připomínku ždibec nostalgie

Mathi Basssnake