www.PRYnCYPall.cz

Ve středu, 5.12.2012, v Kulturním Domu Akord v Ostravě-Zábřehu konal Vánoční koncert, známé Slovenské herečky a zpěvačky Szidi Tobias, vlastním jménem Sidónia Tobiášová.

 Sidónia Tobiášová, známá tedy jako Szidi Tobias (* 28. května 1967, Kráľovský Chlmec) je slovenská herečka a zpěvačka.

Jde o bývalou manželku herce Borise Zachara. Jejím  současným  partnerem  je textař a scenárista Peter Lipovský.

Pochází ze železničářské rodiny. Dříve než vstoupila do uměleckého světa, prošla různými povoláními. Pracovala jako dělnice v koksovně, v městské knihovně i v divadle jako nápověda. Vystudovala herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.

Už v době svých studií hostovala na prknech činohry Slovenského národního divadla.

Je členkou souboru bratislavského Divadla Astorka Korzo ’90, kde hrála například v inscenaci hry Rudolfa Slobody Armagedon na Grbe, v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů, v dramatizaci Dostojevského románu Zločin a trest, pod názvem Vražda sekerou v sv. Peterburgu, v Ostrovského dramatu Les, v Dumasově hře Hřbitov slonů a v dalších.

Za ztvárnění hlavní postavy Evy v televizním filmu Petra Krištúfka Dlouhá krátká noc získala na festivalu Art Film 2004 v Trenčianských Teplicích slovenskou cenu Igric. Za herecký výkon ve filmu Pod hladinou také získala prémii slovenského Literárního fondu.

Kromě herectví se věnuje také zpěvu, její osobitý vklad do světa slovenského i českého šansonu je nepřehlédnutelný. Doposud nahrála čtyři alba: Divý mak (2001), Punto Fijo (2003), Pod obojím (2008) a Do vetra (2010). Spolupracuje také na hudebních projektech české autorské dvojice Hapka-Horáček.

Její písně jsou plné citu, upřímnosti, radosti a pozitivní energie. Skladatelsky nápaditým, nenásilně melodickým a vnitřně propracovaným skladbám dominují klavír a smyčce. Kritiky je označovaná za jeden z nejvýraznějších hlasů na „federální“ scéně, či dokonce za druhou dámu českého šansonu. Její jedinečná interpretace a atmosféra alba vytváří pocit osobního až důvěrného propojení.

PRYnCYPall.cz se také zúčastnil této nekomerční kulturní a společenské události, poněkud pro nás nezvyklé, neboť se šanonem jsme měli naposledy pletky v době konání Festivalu Colours of Ostrava, při vystoupení Sylvie Bee v kavárně Costa cafe, v útrobách centra Nová Karolína při dvoudenním souvisecím Festivalu v ulicích.

Trochu nás překvapilo, že vystoupení Szidi bylo umístěno do velkého sálu a nikoli dolů do klubu, jak tomu bylo posledně. Nicméně jsme usoudili, že snad pro větší zájem lidí. Chvíli jsme polemizovali nad tím a došli jsme k závěru, že na druhou stranu, i když se stále jedná o jednoho umělce a jeho stejný umělecký přednes, tak do klubového prostředí nepřijdou ti lidé, pro něž klubová klientela představuje spíše nějakou společenskou luzérii, feťáky a narkomany a naopak kluboví zase nenavštíví vystoupení v prostorách společenských sálů, protože pro ně táto vrstva, představuje úchyly, snoby, morální askety a jiné.

I tak se dá, což je spíše zpráva pro umělce, rozdělit vrstvy fanoušků jednoho umělce.

Ještě před vystoupením samotným jsme usedli do vyšší řady, prázdného hlediště, jenž se s přibývajícími minutami pomalu začalo zaplňovat diváky, kteří jistě využili buďto výhod svých odborových organizací v zaměstnání anebo také v rámci jistých celoročních předplatných.

Ten čas jsem se na chvíli ponořil do roucha nostalgie a vybavil jsem si jistou historii Domu Kultury a pohledem jsem projížděl ten sál,

kdy jako malé dítě jsem zde běhal těmi dveřmi do zadu k šatnám, kde tenkrát měli zkušebnu a hráli zde taneční a plesy, v době kdy Tanja Kauerová, známá to ostravská rockerka, byla na počátku své hudební kariéry. Také mi v paměti proběhl ten čas let 1991, kde vzniklo album Poslední dobou ostravské bigbeatové kapely Matyáš Gali.

To jsou takové dva mezníky spojené s tímto domem, o kterých si myslím, že je třeba se o nich v souvislosti s historii ostravské hudební scény a dění zmínit., ale již se opět vraťme k současnosti a tedy k vystoupení Szidi Tobias a jejímu bandu.

Szidi založila svůj repertoár na vzoru divadelního představení, který známe z návštěv  muzikálů či oper a jiných divadelních událostí, do dvou části s krátkou přestávkou.

Onu scénu se šňůrou prádla uvedla tak, že trochu nestíhali a snad se jí to do konce představení podaří usušit a dožehlit, načež jsme se ponořili do atmosféry nejen šansónu, ale také adventní. Vždyť shodou okolností, ten večer se to v Ostravě a jiných městech jen hemžilo Mikuláši, Čerty, Anděly a jinými individui.

Szidi Tobias měla spojené  hudební předsnesy i s jistými příběhy s duchovní a vánoční tématikou, které střídavě předkládala divákům.

 

 Během vystoupení, kdy tedy Szidi Tobias střídal skladby s vánoční tématikou se svými šanony, jelikož do tohoto data mně osobně Její tvroba a umění bylo známo spíše díky skladbě Chlap z kríža z filmu Fontána pre Zuzanu, jsem přemýšlel, kde tento styl tzv. zašuplíkovat, zcela si vědom toho, že umělci jisté škatulkování nesnáší a spíše jej odsuzují či jim nepříkaldají tak velký důraz, jako mnozí jiní recenzéři a kritikové.

Pokud bych v této pohodové atmosféře měl utrousit špetku kritiky, tak bych se zmínil, že rozhodně tento druh hudby, které tahací harmonika dávala nádech francouzských uliček a šansoniérských kaváren či kabaretu, poněkud prodchnutá, zřejmě i snad původem, trochou maďarských a slovenských čardášů, tedy hudby lidové a zvuk bicích tomu dodával obal pouťových a putykových ansáblů, že spíše by se toto vystoupení hodilo více do klubu či vináren, kde by jistě při dvou deci maďarského tokaje atmosféra dostala, ten pověstně pravý a ořechový stav, jak se říká.

Tak asi bych toto vystoupení, při kterém se nehodilo pořizovat ani naše obvyklé fotografie z důvodu toho, že této společnosti vadí i kdejaké pípnutí digitálních fotoaparátů natolik, aniž by si jistí fajnšmekři neuštědřili nějaký ze svých komentářů.

Proto také jsem zvolil tuto reportáž spojit s trochou historie Domu kultury Akord v Ostravě –Zábřehu a obohatit o jisté ilustrační materiály.

Závěr vystoupení, z něhož další materiály budeme postupně prezentovat na našem facebooku se nesl opět v poněkud divadelní atmosféře, zcela vypovídající o herecké práci, kdy zpěvačka Szidi Tobias a její band ve složení:

 Milan Vyskočáni – autor hudby, kytara, klavír
Milan Osadský – akordeón
Andrej Gál – violoncelo
Danka Homolová – flétna
Ajdži Sabó – perkuse

po divadelním způsobu herců diváky v sále počastovali dvojnásobnou úklonou a  na závěrečný ant přidali repeté v podobě skladby Coca-cola vlak, z čehož lze vyvodit nejen původ zpěvaččiné rodiny v níž vyrůstala, ale ve spojení s tématikou i opětovné reklamní přijíždění onoho vlaku kamiónů s vánoční reklamou a přáním od firmy Coca-Cola, což jsem si nakonec nemohl nechat uniknout a i když není zachycená celá skladba, tak poslední video vypovídá o skvělé atmosféře panující ve společenském velkém sále a uznání diváků a tím se také rozloučím.

Tak tolik zase z Ostravy

Mathi Basssnake from Methan-city