www.PRYnCYPall.cz

Předstírat zde, že neznám Václava Fajfra už nějaký ten pátek, lhal bych. Jeho umění ovšem jsem ještě neměl to štěstí slyšet  na živo ač pár jeho písniček znám za ten čas pomoci internetu.

Předstírat, že jsem na Václava Fajfra a jeho hraní nechtěl zajít, lhal bych zřejmě podruhé, neboť pár příležitostí by se již našlo, ovšem buď nevyšly z důvodu toho, že jsem byl zaneprázdněn zaměstnáním anebo do toho přišla důležitější událost, kde jak se říká, povinnost a mus vítězil nad cítěním a tím, co by raději člověk chtěl.

Tentokrát ovšem jsem se snažil udělat vše pro to, aby již dříve avizováne poslední hraní tohoto rázovitého písničkáře od nás, z Ostravy, nevyšlo vniveč a padla o něm nějaká ta zmínka. A ač se naše stránky kolikrát týkají spíše rockových žánrů, přesto jsme v rámci zviditelnění ostravské kultury a hudebního dění, tento obzor poněkud rozšířili. Proč?

Protože ono i posluchači rockové hudby a jiné hudby a lidé všeobecně rádi sednou někde do hospody k pivu a určitě je potěší jakákoliv hudba, při níž se po pár pivech dokáži bavit, tak jako na posledním hraní Václava Fajfra v Restauraci U Helbicha.

Václav Fajfr, rázovitý písničkář a ostravák tělem i duší.

Tedy nešlo o to, že by Václav zrovna věšel kytaru a heligonku na hřebík, ale faktem je, že kolikrát do takových věcí zasahuje i jiné vlivy. Z mého pohledu spíše ke škodě hudby, kdy živého hudebníka či kapelu vymění za karaoke (tento názor opírám o to, že žil jsem v hudebním barovém a hospodském světě a nějak mi to přijde chudší, byť možná z finančního hlediska relevantní pro provozovatele či majitele, ale bývaly doby, kdy se po kavárnách a restauracích hrávalo různě i třikrát týdně).

Z historického hlediska a mnou zažitých zkušeností by mne to U helbicha, stejně jako podobně v Nové běle U Balcara asi mrzelo o něco více, než u jiných restaurací, nevhodných k provozování společenské zábavy. Proč? Tak to jsem trochu pátral v historii restauračních zařízení a naštěstí mi jako obvykle posloužil občasník Pivní obzor, z něhož si, zatímco v tu dobu prostorem zahradní restaurace U Helbicha zrovna znělo,

dovolím citovat, že:

Restaurace U Helbicha, se nachází na ulici Plzeňská v lokalitě zastávek MHD Hotel Bělský les. Zkráceně se mezi lidmi používá Helbich (podle přilehlé hospody U Helbicha, jeden z nejstarších dochovaných domů v okolí )

Pivo určitě na zahrádce k této hudbě přijde vhod, ale nyní bych lhal, zda na čepu je stále ještě Ostravar či Radegast. I značky piv se někdy mění.

Restaurace U Helbicha Plzeňská 28, Ostrava-Zábřeh Jedna ze známých ostravských hospod s dlouholetou tradicí. Budova Hotelu Helbich byla postavena v r. 1933 jako výletní hotel na kraji města. Dnes zahrnuje několik provozů: nekuřáckou restauraci, bar, zahradní restauraci s venkovním výčepem a pivnici. Právě ta je znalci považována 80 za správnou ostravskou hospodu, nabízí kvalitní tankové nepasterované pivo. čepuje: Ostravar světlý ležák a Bazal polotmavý ležák 22 Kč. Ale již dost o hospodách a zpět k hudbě a Vaškovi.

To, že Václav Fajfr je ostravák tělem i duší, jak uvádí o sobě sám, na svých webových stránkách: http://www.vaclavfajfr.cz/ , to šlo slyšet už na první dojem a ten je vždy nejdůležitější.

My jsme se sice domlouvali, že bychom něco napsali i nějaké krátké interview při příležitosti vydání jeho nového oviciálního videoklipu, který se během hraní prezentovat, co by, jak tak poslouchám i jiné písničkáře, tak i když každý si sem tam utrousí něco antipolitického, tak jak jsme byli zvykli v dřívějších časech, tak jeho tvorba se právě z většiny skládá z takových, těch kdysi hodně žádaných písniček ve stylu Nohavicova Pane prezidente či písniček Karla Kryla ačkoli, jak se na dnešní dobu sluší a na ostraváka patří, poněkud přímějším způsobem, což dělá Václava specifickým a v podstatě se to podobá těm antihusákovským a anti vaslilovským skladbám, zasazeným přímo do této doby tak, jak to Václav Fajfr cítí:

Nyní k hraní samotnému. Zdá se, že své čtyřhodinové vystoupení, které Václav prokládá jak svou vlastní tvorbou, tak i podle přání návštěvníků, jak to obvykle na takových hospodských hraních chodí, i písničkámi na přání od známějších umělců.

Ač možná pro mnohé neznámá tvář, rozhodně jde vidět, že Václav Fajfr nepatří k žádným zajícům na hudební scéně, o čemž také hovoří i jeho celkem hojný Fan’s club.

Jeho tvorba se zabývá současnými životními tématy, prošpikovanými názory lidí a na politické dění.

Myslím si, že Václav Fajfr je přesně ten typ muzikanta a umělce, jenž se přesně pro takovéto akce hodí a restaurační zařízení, kde se hraje živá hudba i jiné akce podobného druhu, by mi zřejmě bez Fajfra přišly jako vody bez ryb. Z Václavova projevu lze zpozorovat, že vnímá neustále celospolečenské dění a když přijde nějaká zvláštní situace, tak na to téma je schopen poskládat song, který dokáže okořenit i nějakými pepřenými slovy. Jako třeba nedávno ožehavé téma:

Ve skutečnosti i toto video ladí s koncem písničky, jelikož v té době se již venku poněkud sešeřilo. Našlo se i pár tanečníku, které zvuk Václavovy harmoniky dostal do víru a také ohledně celého večera a jeho významu,

Václav Fajfr se svou heligonkou.

zatímco Václav hrál, tak se mezi lidmi nesly na případné nastále změny i ohlasy typu: „Tak jestli tu bude hrát tam ten, tak na toho chuja tu nebudu chodit.“ a podobně, což svědčí o tom, že dobrá hudba, dobře posazená vždy přiláká časem o pár lidí více a naopak. Samozřejmě, že záleží na zájmu  příslušných lidí, ale mně osobně, jak jsem již dříve předepsal, přijde, že je to spíše na škodu, když se živý hudebník, který dokáže lidi příjemně pobavit nahradí technikou a podobně. Atmosféru z tohoto vystoupení si lze prohlédnout i zde, v tomto přiloženém fotoreportu zde <–.

Těžko říct. Kdo ví jak to bude i když o jiné akce, kde lze časem Václava na živo spatřit nemám obavy. Koneckonců i samotný Václav nakonec řekl, že neví, jak to nakonec všechno dopadne. Každopádně, kdo by si chtěl Vaška poslechnout i na koncertu, tak někdy posledního října hraje v Parníku společně s Reném Součkem a myslím si, že toto vystoupení, by se opravdu mohlo stát jedním z velice příjemných a nezapomenutelných zážitků.

Tak to od Helbicha a Já valím na Rock-fest,

zatím Mathi Basssnake