www.PRYnCYPall.cz

Konečně po delší době mé kroky vedou opět do music clubu BARRÁK, který od září prošel nemalou obměnou. Tentokrát se konečně dočkám vystoupení hudební legendy, frýdecko-místecké kapely, PROUZA na ostravské půdě, jelikož původně avizovaný koncert po vydaném novém albu v Garáži byl odřeknut. Prý z technických důvodů, potažmo vzato.

Jít na PROUZU a Slepé Křováky najednou, to znamená setkat se zároveň se spoustou přáteli a známými na jednom fleku a ten večer to také hned od počátku potvrzoval.

Slepí Křováci

Někdy kolem čtvrt na devět na pódium nastupují Slepí Křováci a lidi, přichází k pódiu a paří. Postupně s přibývajícím večerem více a více.

Zvukově povedené vystoupení a hudebně rovněž. Aby to nebyl pouze můj dojem, tak se u baru  ptám, Káji Maříka, zpěváka PROUZY a především zkušeného zvukaře, jak se mu líbil zvuk a taky mu vysvětluji rozdíly a obměny, které právě co se týká ozvučení klubu a prostor, se nedávno uskutečnily. Zajímavosti, kterou by se kapele dalo vypíchnout je, že pomalu vybočují od češtiny a snaží se zařazovat nové skladby v angličtině, jak jsem se prvněě domníval, než mne frontman křováků, David Jurečka, ujistil v tom, že se jedná o jazyk maďarsky.

Kája akustiku klubu chválí a zavzpomínal, kdy tady hrál s Prouzou někdy, kdy to ještě byl HUDEBNÍ BAZAR, posléze pak Tančírna a PROSTOR.

Mně osobně, se tedy výkon Slepých Křováků líbil. Koneckonců můžete v krátkém sestřihu posoudit sami:

Kapela PROUZA, tak to je již zcela jiný šálek kávy. Prostě krevní záležitost. Jinými slovy to snad ani nazvat nelze. Možná jedinou výtkou by mohlo být, že mohlo přijít o něco více lidí, což si myslím, že by lépe rezonovalo se jménem kapely. Ale každopádně byl zachován klubový standart, něco zhruba kolem 50.ti přítomných, kteří se bavili velice dobře.

Prouza

Nevím proč, ale trochu pomateně si pletu kytaristu Prouzy Dušana Helštýna, s původním frontmanem Tomášem Hampelem. Ono prostě čas kráčí kupředu a skok 20 let jde znát. Nakonec si celé to neddorozumění vyjasňujeme s tím, že tedy Dušan je kdytarista a s PROUZOU hraje v podstatě pořád, ale jen ty staré skladby.

Když na ně přišlo, najednou zvuková atmosfére v klubu se dala shodovat se stejným zvukem na starých albech. Prostě se oprášila stará pravda, že každý se soustředil na své a starý duch kapely byl nejenom cítit, ale i slyšet klubem.

Těch pár minut mi vynahrazuje snad veškeré promárněné koncerty kapely, které jsem nenavštívil.

Později se o tom bavím s Kájou, který mi říká, že zase je to o lidech, fanoušcích, že některým se líbí nový zvuk PROUZY a jiní mají rádi ten starší.

Podle mne to ovšem ani nebylo tak o tom zvuku. Prostě ta změna byla viditelná a snad bych jen doporučil zkušeným matadorům se nad tím trochu pozastavit. Klidně jen maličko. Vlastně, zkuste se přesvědčit sami:

Co říci závěrem?

Asi nic víc, než díky, díky, za skvělý požitek z opět jednoho z úžasných koncertů, z něhož si můžete prohlédnout i zde: přiložený fotoreport.

Mathi