www.PRYnCYPall.cz

Zřejmě tomu chtěla náhoda. Ale na středu 19.2.2014 bylo naplánováno natáčení našeho reklamního spotu, které nám bylo nabídnuto majitelem a provozovatelem Hudebního světa, Janem Petro Braunem, do tradiční rubriky Hudební světáci, které mnozí znají ve vysílání Rádia Čas Rock, na které jsme byli přizváni.

„Sraz v 18:00 hodin v obchodě. Tam se vždycky sejdeme a pak jdeme nahoru, do studia Zkušebna.“, tak zněl pokyn Honzy Brauna.

BARRÁK club, projekce zápasu v ledním hokeji mezi Českem a USA.

Hned poté, co se setkávám s jedním z aktérů Hudebních světáků, panem Šimkem, s tím, že pan učitel jaksi ještě nedorazil, se přesunujeme pomalu nahoru o dvě patra výše.

Poněkud překvapivě nás lákají otevřené dveře clubu Barrák nakouknout dovnitř. Něco se tam děje. A ono hle, sledování čtvrtfinálového utkání v ledním hokeji ,mezi Českem a USA, na zrovna pořádaných ZOH 2014 v Soči. Zatímco chvíli sledujeme ono počáteční sportovní drama, přichází i druhý aktér.

Mezitím mi Palec říká, že hned po této projekci je zde koncert. Ptám se tedy: A kdo že tu hraje dneska?

Ravenouse z Itálie a taky Kapriola. Poněkud překvapení pro mne. Nikde jsem totiž nezaregistroval ani plakát a ani tradiční facebookovou pozvánku na tuto akci. Prý to bylo vše tak nějak narychlo.

Ač tedy nepřipraven, jelikož tentokrát jsem si předem nenabil baterii ve svém fotoaparátu, rozhodl jsem se, že tedy nejenom ze zvědavosti, ale i proto, že ostravské hard rockové baby jsem viděl naposledy v dubnu 2013, při jejích oslavě a současném křtu nového cd, že tedy na chvíli zůstanu.

Kapriola _ Dona Michelle a Marqui.

Ale moc to protahovat nebudu. Přeci jen, ráno vstávat do práce v pět hodin, trochu drsný špás. No, snad něco z toho vyjde.

Koneckonců i pohled po clubu sliboval docela zajímavou diváckou účast. Za to kilo mi to prostě stojí, říkám si a pak jsme se šli s pány Šimkem a učitelem věnovat své činnosti.

Zhruba tak po třičtvrtě hodině, tohoto zajímavě a poněkud podivně se vyvíjejícího slibného večera vracíme znovu do clubu. „ Tak se ještě dokoukneme na to trápení.“ Mne však více zajímalo něco jiného než vývoj tohoto zápasu.

Nebudu předstírat, že prvním překvapením pro mne je vystoupení Kaprioly a také i to, že jsem vlastně vůbec nemám ani páru o tom, co se tady vlastně bude dít a kdo tu bude dnes vystupovat.

Uklidňuje mne, když tedy vidím holky přicházet s nástroji a aparaturou. A k mému dalšímu milému překvapení začínají zvučit, stavět bicí a tak se zdá, že budou hrát jako první. No, pro mne jedině dobře.

Víťa, zaskakující baskytarista.

K mému, poněkud nemilému překvapení byl stav publika, které vesměs opustilo prostory clubu. Inu zřejmě sto korun za akci je moc. Asi teď fakt více letí sportovní prožitky než ty hudební. Škoda, kapely si určitě vyprázdněný klub, nezasloužily. I když těch snad 20, no, 25 lidí, kteří tam zůstali, opravdu zaslouží potlesk.

A aby toho nebylo málo, tak zaznamenávám změnu na postu baskytary. Trochu nechápu a tak využívám oné chvíle před vystoupením a ptám se Bass Barue, která také přišla na drink:

„Co že to je za novinku?“

„Nic se neboj, já jsem byla dlouho nemocná a ještě se necítím, takže je tady takový záskok.“

„Mno, už jsem si myslel, že jsi pověsila baskytaru na hřebík…“

„Ne, to ne, to by byl dost drahý špás.“, odpověděla a pak již jsem se věnoval onomu vystoupení.

Na místo Bass Barue tentokrát improvizačně zaskakuje Víťa a jde mu to celkem dobře. Nějak jsem ale nestihl zjistit, z jaké že je případně kapely.

Zřejmě jsem kapriole věnoval příliš moc energie, jelikož již při konci jejích asi tohoto ojedinělého vystoupení, vypovídá službu baterie fotoaparátu.

Kupodivu trochu Ravenouse, špičky italského gothic metalu přeci jen mám to štěstí ještě zaznamenat.

Sestřih z akce si můžete shlédnout zde:

Během koncertu si říkám, že asi mám štěstí na zrovna takové zajímavosti. Vlastně jsem i rád, že to takhle dopadlo. Jisté zklamání, které ve mně zůstalo, bylo jen z odchodu lidí.

Ravenouse – špička italstkého gothic metalu při svém The Eastern Gate Tour po Česku v Ostravě.

Asi jediná výtka. Nevím jak oni. Ale když už jsem tady a nejsem z daleka, tak si  smutný sportovní zážitek zpříjemním dobrou muzikou akilo zase není až tak moc, myslím si.. A ta byla. Mrzelo mne, nebýt i toho, že pro italy mi už moc toho místa nezbylo, také to, že  opravdu ráno brzy vstávám a nejsem už zrovna z těch nejmladších, odejít tak zhruba při třetí skladbě Ravenouse. Ráno bych to toiž asi nedal.

Ale i tak si trochu z této docela zajímavé ač zřejmě poněkud moc nepropagované akce můžete prohlédnout ještě zde, v tomto přiloženém fotoreportu.

Tak tolik zase z Barráku a díky holky, že jsme se zase měli tu čest vidět, byť docela šástnou náhodou.

Zatím a zase někdy někde,

Mathi