www.PRYnCYPall.cz

http://www.casrock.cz/porady/hudebni-svetaci/hudebni-svetaci-pryncypallcz

Nově se rozjíždějící hudební, řekněme, klub Chacharkovo doupě, které se nachází v Ostravě, na Hulváckem kopci v bývalé restauraci Na kopečku, se zdá být poslední dobou na našem serveru takový boom. Ano, trochu momentálně je více středem našeho zájmu a to i ohledně jiných důvodů. Nicméně jsme chtěli o tomto klubu něco zjistit více. Tedy co a jak zamýšlí provozovatel oněch hudebních akcí pán Chosé Marino a domluvili se s nim na jistém interview. To se nám bohužel protáhlo a také, trochu se některé věci změnily a tak onen slibovaný rozhovor o onom multikulturním undergroundovém hnízdečku přineseme o něco později. Nicméně, snad tomu chtěla náhoda, že na grafické výzdobě klubu se podílí známý to ostravský výtvarník a malíř Dali Figely, který nám také přikývl, že bychom udělali krátký rozhovor i s ním. Vlastně ani mi momentálně není jasné, zda v dnešní době tuší, že právě Dali Figely, první nelegální grafiťák tady na Ostravsku, ze kterého se stal žádaný legální výtvarník…

Dali Figely

 Jak by ses vyjádřil k tomuto klubu, vzhledem k tomu, že ses podílel na designu tohohle Doupěte?

Dali Figely: To je vyloženě srdcová záležitost. Je to něco, co v Ostravě ještě není, je to možnost pro všechny a moc rád se tady vracím.

Pamatuju si tě jako nelegálního grafiťáka, kdy tě honili policajti, jak na tu dobu vzpomínáš?

Dali Figely: Velmi rád na tu dobu vzpomínám. Kdysi jsme měli hodně seskupení od New BBC, nebo ZDG. V té době jsem tegoval, používal jsem krycí jméno Tim, to už dneska můžu zveřejňovat, protože už to nedělám.

Potom přišla chvíle, kdy jsi mi řekl, že už si tě lidi jako malíře najímají, ale pořád za tebou chodili policajti a chtěli povolení, když jsi maloval podnikatelům obchod. Jak to bylo?

Dali Figely: Co se týká těch povolení, kdysi to bylo asi jednodušší než dneska. Dneska namaluješ něco venku a můžeš za to jít sedět. Kdysi, když jsme začínali malovat, a dělali jsme podjezd, kolikrát se stalo, že přišli policajti a nevěděli, co s náma mají dělat, protože na nás neměli směrnice. My jsme šli pryč, za hodinu jsme se vrátili a pokračovali. Ale byly akce, kdy nás honili.

Vím, že jsme v roce 1994 měli společný koncert (kapela Nežene). Jak ty to máš s hudbou?

Dali Figely: Tehdy jsme hráli s našimi přáteli s kapely DHD, ty jsi hrál na kytaru a dělali jste nám předkapelu. To byl super koncert. V té době byla super věc, že co se týká aparátu, nějak jsme to poskládali, slepili, na koncertě nebyl nikdo opilý, ale skončilo to v osm hodin a byla to super akce.

Vím, že si pamatuješ 80. léta. Čili klub Sklep, TNT. Jak vnímáš dnešní klubou scénu?

Dali Figely: A ty znáš nějaký dobrý klub v Ostravě? Chacharkovo doupě. Tady jde o to, že všechno ostatní je komerční záležitost. Tady to je pro lidi, co nemají peníze, co žijou pro muziku, chtějí se opít se za dvě stovky a v pohodě. Tady má prostor každý. A co si pamatuju koncert tady, tak to tu vždycky byla bomba.  A když už jsme u těch klubů, tak klub Exit, ten jsem maloval, dál jsem dělal Rokli, tam to bylo divoké. Potom všechny Hudební bazary jsem maloval, klub Parník. Je to trochu nostalgie, ale dneska mě do těch míst moc nedostaneš. Chacharek je možnost pro všechny a tady už těch klubů moc není.

U tebe jako výtvarníka, kde můžeme vidět tvá díla?

Dali Figely: Pokud jezdíte po Ostravě, tak všude. Letos jsem paradoxně maloval po patnácti letech právě v centru v restauraci U rady a dělal jsem logo Plzeňskému pivovaru. Ale kdekoli, kam přijdete nebo něco uvidíte, uvažujte, jestli jsem to dělal já nebo někdo jiný, ale na 90 % to budu já.

Chosé: Stala se zajímavá situace. Když jsme tu měli vyřešit akustický problém tady v Chacharkovi a potáhli jsme polystyreny těmi prostěradly a chtěli jsme tam namalovat toho Hendrixe, Janis Joplin a tak a majitel řekl, že spolupracuje s člověkem a namaluje to jedině on. A byl to právě Dali Figely. Maloval v Barráku nějaké věci, já tam dělal elektroinstalaci, no a tak jsme se seznámili. Pak jsme se setkali tady po strašně dlouhé době a Dali mi tady zhmotňoval ty představy, co jsem tu chtěl mít. Na Barráku byly obrazy, které visely tehdy ve starém Prostoru (pozn.: klub před klubem Barrak). Byly tam Velikonoční ostrovy na dřevotřísce, ještě od Vladivojny la Chia jsou tam nějaké obrazy. A Palec a spol. to chtěli rozřezat a udělat z toho podstavec pro zvukaře, ať  se na to dá mix. Tak říkám: „Chlapi, v žádném případě nebudete řezat obrazy.“ A to jsem ani nevěděl, že to dělal on. Měl jsem k tomu vztah a nemohl jsem dopustit, aby to někdo rozřezal. Dovezl jsem to domů a na tom byl podpis Tim, což jsem nevěděl, kdo je. A potom, když tady do Chacharka přišel Dali a začali jsme se bavit a zjistili jsme, že mám vlastně jeho obrazy doma a zachránil jsem je.

Jakou ta zachráněná díla mají cenu?

Dali Figely: Tak to je takové rané období, tak to lidi tolik neocení, ale pan Chosé má doma obrovský poklad.

 Jaké jsou tvé největší úspěchy?

Dali Figely: Těžko říct, protože maluju každý den, takže každý den je úspěšný. Ale jednou se mi stalo, že můj dobrý kamarád mě poprosil, abych udělal portrét jeho přítelkyni. Tak mi to nachystal ve skladu, já jsem přišel, holka byla úplně svlečená, ale já měl malovat jenom portrét. Jinak mám rád práci a obrazy, co jsem dělal olejem, historické motivy, protože to je výzva.

Jedno z Daliho výtvarných děl na místě.

Ale děláš i jiné věci, že?

Dali Figely: Jo, dělám úplně všechno. Kulisy z polystyrenu, z plastu, mám spoustu modelů, co jsem dělal třeba pro přerovské muzeum nebo frýdecké muzeum, takže jsou toho hromady.

Jak vnímáš rozdíly mezi učenou klasikou a modernou?

Dali Figely: Myslím, že hodně mladých lidí, alespoň v Ostravě, jsou hodně ovlivnění a málo kdo dělá to, co ho skutečně baví. Všichni dělají všechno stejné.

Tedy velké díky za rozhovor Dali a my ti přejeme, ať se stále daří.

W&M