www.PRYnCYPall.cz

LOST UNION – Lamentations

CD / AR RECORDS 2014

Belgičtí LOST UNION jsou na punk / HC scéně docela novým a neznámým jménem. Tihle eko aktivisté se však ničeho nebojí a bez bázně a hany solidně kalí vodu. V jejich hudbě nalezne pozorný posluchač všechno. Punk, temný hardcore, post vybrnkávačky i velice agresivní pasáže. Zkrátka nic pro konzervativní konzumenty, spíš pro otevřené hlavy s ušisky nepoznamenanými komerčními hovadinami.

Lost Union si hrají s posluchačovou pozorností jako protřelý psycholog / či psychopat/. Pomalé, střednětempé hardcorově špinavé pasážeá v mžiku střídá agresivní chaotický crust s povedenými sóly. Po tomhle sonickém ataku přijde zklidnění, které ukolébá, aby vzápětí dostaly bubínky co proto. Mladá krev si zkrátka hraje své a sere na názor ostatních. Prostě mládí vpřed a nechceš – li , nech být.

Hitových momentů je na cd taky víc než dost, mě osobně nakopal zadek střed alba se čtvrtou fofrovačkou „Victims“, kde mi jen na začátku strašně chybělo zvolání Dorotky Máchalové „ A teď páni muzikanti, kvapík,“ a pátá, změnami temp opentlená“ The daily bullshit broadcast“.

No, ale abych jen nechválil. Zpěvák Flaps by mohl zkusit i jinou, než permanentně na celý svět nasranou polohu. Ke konci alba už jeho vokální snaha docela nudí. Bubeník PJ občas taky zahraje rádoby krkolomný přechod, který spíš připomene vsypání erteplí do prádlového hrnce. Ale to jsou začátečnické chyby, které kucí pralinkáři dozajisté vychytají a příště už to bude jízda valkýr.

Na debut výborný, v rámci stylu taky dobrý, ale furt tu jsou nějaká ale. Na druhou stranu pochvala za parádní digipack a motiv spícího /teda doufám, že spí ? / psa si přímo říká o natisknutí na tričko. Příjemná schůzka. Rád si dám repete.

Johny from Troppau 4 / 5