www.PRYnCYPall.cz

Na základě podnětu, který nakonec vzešel z hlavy jedné paní učitelky (které asi patří právě ten největší dík za to, že se vše vlastně uskutečnilo), v rámci studentských prací na VOŠ J. A. Komenského v Ostravě – obor Mediální komunikace, provedly studentky II. ročníku Lucie Švehlíková a Kateřina Dworoková rozhovor s nově působicí ostravskou power-rockovou kapelou ONE GREAT DREAM pro školní časopis LOOKni. I s tím, že nakonec i kapela si jej po vydání může prezentovat všudemožně, kde se jí zlíbí. Tento rozhovor vyšel tedy dne 15.11.2014 v 5.čísle na str. 16-17, viz.:  http://vosjak.cz/wwwlookni/flipBook.html

ŽÍT SVŮJ SEN!

1. května letošního roku se dala do kupy pohodová čtveřice multižánrových hudebníků, která nabírá na obrátkách každým dnem a jejich výsledky můžete slyšet, vidět a hlavně zažít. ONE GREAT DREAM. Nová ostravská kapela, která neřeší, ale snaží se hrát naplno!

Jak se vůbec posbírá, taková parta lidí dohromady?

Mathi: Vznikli jsme vlastně tak, že již dříve jsem hrál v několika kapelách a pokaždé to nějak krachlo z viny někoho jiného a tak jsem si po posledním nezdaru řekl, že chci založit něco, co už by konečně mohlo vydržet. Když třeba například takové U2 může ve stejné sestavě fungovat X let, proč bych nemohl i já mít takovou kapelu, že? Takže jsem se někdy začátkem roku, poté, co jsem skončil působení v bývalé kapele bývalou a vrátil na zkušebnu, kde jsem hrál před léty (Laurecie) s původním záměrem, že si zde udělám nějaké to své zázemí. Později, asi tak o měsíc jsem si podal inzerát, že sháním k sobě nějaké ty muzikanty pro založení kapely. První se ozval Renngen, který předtím působil cca 10 roků v punkové kapele (Bez iluze). Mezitím, než jsme někoho našli, tak jsme se tam s tím mydlili sami dva. Vlastně jsme spíše vice jen kecali a sem tam něco zahráli. A trochu se „spařit“ u toho, co jiného… Problém byl totiž sehnat především bubeníka, ale to je problém všeobecný. Rána z čistého nebe přišla někdy  v dubnu, kdy reagoval na náš inzerát Vlado, že jestli tedy nesháníme bubeníka. Zahráli jsme si na zkoušce, a šlo to. Což bylo fajn, ale ještě nám chyběl zpěv. Vlado říkal, že není problém a zavolal Vendy. A v podstatě 1. května bylo vyřešeno, sešel se podstatný základ dobrých lidí, se kterým se již dá pracovat. Bez toho prostě nejde nikdy nic.

Renngen: Bubeník je prostě nedostatkové zboží…

To zní jednoduše, s vymýšlením názvu kapely to šlo taky tak?

Mathi: Název je velice důležitá věc, protože má charakterizovat kapelu. No a vize naší kapely je, že si nechceme dělat úspěchy jenom u nás, ale budeme se snažit to tlačit i do zahraničí, proto je to anglický název. A znamená to jeden velký sen, ať už můj, nebo Vlada, nebo Wendy, či Reňase. Zkrátka je to náš sen.

Wendy: Sedí to.

A měli jste nápad i na nějaký jiný název?

Mathi: Jo. V době, kdy jsem nad názvem přemýšlel, vysílali olympiádu. A na facebooku lidi psali odezvy na úspěchy a neúspěchy našich reprezentantů. Říkal jsem si tehda, že to jsou samé výkřikya lamenty. Zprvu se mi tolíbilo. Pak jsem si to přeložil a v angličtině to bylo Ejaculations & Laments. Kouknu na to a říkám si: „Sakra nenapsal jsem omylem výstřiky?“ Ale vážně ne,  vzhledem ke staroangličtině to bylo správně. Ono sice, trochu erotiky by přeci jen možná mohlo některé lidi oslovit a přitáhnout o něco více, ale nakonec jsem vybral One Great Dream. Má to hlubší význam

Tak o erotice můžete alespoň zpívat. Už máte nějaké vaše písničky ?

Mathi: Když začíná kapela, většinou se vytáhnou písničky, které mají členové v šuplíku a jsou již z části udělané a hratelné tak, aby měly alespoň už nějakou tu hlavu a patu. Písně máme jak v češtině, tak některé i v angličtině, popř. obou verzích.

Vlado: Textaři jsme se teda sešli všichni.

V jakém duchu jsou vaše písničky? O čem zpíváte?

Renngen: O tom, co se děje na světě, o problémech, životě a tak.

Wendy: Teď zrovna například o Ukrajině.

Takže láska, politika,…?

Renngen: Láska spíš ne. Možná někde, troche okrajově. Jako, je to spíš do politiky.

Láska teda problém není?

Wendy: Láska ještě ne, ta tam paradoxně zrovna moc není, ta teprv příjde…

Vlado: Lásku necháme jinačím.

A když zpíváte o politice, jste nějak levicově, či pravicově naklonění? Něco jako Babišova band nebo tak?

Wendy: Nás to ani nenapadlo.

Mathi: Jsme zkrátka nezaujatí. Kromě politiky zpíváme taky o našich osobních zkušenostech, o celé planetě, gemblerství atd. Navíc, politika a umění by se neměly spojovat dohromady, člověk by pak ztratil takový ten přirozený náhled na věci myslím.

Dobrá, politiku necháme stranou. Jaký žánr hrajete?

Mathi: Bude to chvíli trvat, než se ovlivníme navzájem a něco z toho vyleze. Každý jsme hrávali v jiném žánru. Je to mišmaš, který klape. Dáš tam kus sebe a dáš tam kus toho, co chce ten druhý a z toho se třeba časem vyvine náš originální projev. Nechceme se škatulkovat, chceme dělat prostě naši muziku. Nicméně pár lidí říkalo, že je to takový punk-rock, když nás slyšeli hrát 3. října v Barráku (Ostravský music club). My si spíš myslíme, že hrajeme power-rock.

Slyšela jsem, že to byl váš první koncert. Jaké z něho máte pocity?

Renngen: Byl to nářez.

Mathi: Líbili jsme se. Žádné negativní ohlasy. Každý se divil, že jsme spolu tak krátce.

Martine, ty budeš asi taková hlava kapely viď ?

Mathi: No, jsem.

Wendy: Je, no.

Vlado: To je takový taťka kapely.

Zřejmě si věděl proč se vám Wendy bude hodit v kapele, jako jediná ženská…

Mathi: Jasně, to je zcela jednoduché. Je totiž taková jedna nepsaná Pravda, že na krásnou ženskou ti přijde o deset lidí více, než na škaredé chlapy.

To je pravda. Vendy a ty zpíváš už od mala, nebo jak jsi na tom ?

Wendy: Já jsem se k tomu dostala později. Nejdřív jsem žila tancem, kterého jsem se pak musela vzdát, kvůli zdravotním problémům, místo toho jsem začala s divadlem a při tom si zkusila zpívat covery. Uvědomila jsem si, že mi zpívání celkem šlo a taky mě to bralo. Potom jsem to zkusila s jednou kapelou, ale skončili jsme dřív, než jsme začali. Bylo to šílené. Pak jsem se chodívala vyřádit na karaoke do hospod, než se mi ozval Vlado s nabídkou a já  ji přijala.

Renngen: Pak jsme si spolu zkusili zahrát a Vendy se nám líbila.

Mathi: No, jako ze začátku nemáš na výběr, pokud to není vyloženě nějaké úplné kopyto a to Wendy rozhodně není.Vlastně můžu říct, že máme štěstí. Šlape nám to a rozumíme si i jako parta lidí. Máme mezi sebou desetileté věkové rozdíly a stejně to jde. Jednoduše, může přijít i sebelepší muzikant, ale když je to „chuj“ člověk, tak nemá v kapele co dělat.

Když jsme u složení kapely, co já vím, jedna ženská, tři chlapy, co si budeme povídat, nebojíte se, že se to nějak zamotá?

Mathi: My se toho nebojíme, už jsme o tom diskutovali, stát se to může kdykoli. Ať si každý uvědomí to riziko. Pokud se něco stane, tak na zkušebnu to prostě nepatří!

Renngen: Problém by to nebyl.

Takže zatím jste nic takového neřešili?

Mathi: Tak jsme spolu teprve docela dost krátce, že.

Trávíte spolu i nějakou dobu mimo zkoušky a vystoupení?

Mathi: Určo jo, i když jsme toho volného času moc neměli, ale to jsou spontánní akce, že třeba jedem zapařit k Vladovi na byt a tak.

Renngen: Párkrát jsme brutálně zapařili! Nebo jsme spolu byli třeba na hřiby a Wendy s Martinem byli v ZOO.

V těchto chvílích umíte vypnout a bavit se o něčem jiném, nebo se to řeč vždycky stáhne k  muzice?

Wendy: Jenom o muzice se určitě nebavíme. Probíráme cokoliv kolikrát.

Zajímalo by mě, co se dělo u Vlada na bytě, ale raději se vrátíme k vašemu hraní. Co byste chtěli aby si lidé vzali z vašich koncertů?

Renngen: Pocity, zážitky.

Wendy: Aby se pobavili.

Mathi: Aby se jim prostě líbilo to, co hrajeme.

Kde vás lidi můžou příště slyšet ?

Renngen: Zatím ještě Plánu B, 8.11, s jednou super kapelou.

Mathi: A kromě toho na benefičním finále 27.11 v Parníku, kde taky budeme hrát, ale unplugged.

A nějaké to cédéčko, bude?

Mathi: Náš cíl je nebýt především dlouho na zkušebně a pak vylézt, tak jak to dělá plno kapel. Chceme udělat písničky, abychom mohli koncertovat. Taky v lednu nebo únoru chceme něco nahrát ve studiu a natočit videoklip, abychom mohly zdolávat internetové soutěže, ale na cédéčko si ještě počkáte.

Máte z vašeho hraní momentálně dobrý pocit?

Wendy: Rozhodně.

Mathi: Některé věci kolikrát třeba tak úplně nevyjdou, ale to jsou vesměs maličkosti, záleží na tom, že ostatní klape. Tato kapela má v sobě trošku životní muzikantské filosofie, na které je stavěna. Takže se nebojíme a jdeme do toho na plno!

Když se posuneme o deset let dopředu, kde byste se viděli?

Vlado: Chtěl bych splnit sen mého otce, díky kterému hraju na bicí. Všechno mi sponzoroval, a řekl mi, že by byl strašně rád, kdyby mi jednou na velkých koncertech mohl nosit paličky. A největším skokem by pro mě asi bylo, hrát na Colloursech (Ostravský hudební festival).

Wendy: No tak já spíše stojím nohama na zemi. Ale přece jenom bych si přála hlasový posun. Chtěla bych více řvát a umět v tom chodit. Být profík, co se týká zpěvu. Vlado má cíl Colloursy, ale já mám cíl trošku větší a to zbořit londýnskou O2 Empire.

Renngen: Určitě bych chtěl být lepší, co se kytary týče. A mě bude prostě stačit, když budu hrát, to mě dělá šťastným.

Mathi: Můj cíl jsou cíle všech. A velká pódia a být úspěšný. Zároveň ale vím, že když to řeknu, nemusí to vyjít…

Závěrem, co byste vzkázali fanouškům?

Mathi:  Ať přijdou chodí na koncerty, protože pro ně máme vždycky nachystaného něco nového, co jindy nezažijí a mohli by se pak cítit o něco ochuzení.

Wendy: Ať se jim to líbí a budeme rádi za každou podporu.

Vlado: Že jednou uvidí mojí prdel .

To je zajímavý vzkaz. )

Vlado: No, to já mám takovou úchylku, že pokaždé, když chci něco vyjádřit, tak vystrčím prdel. A dokonce byla i na stránkách školy.

Mathi: Já bych tyto věci uzavřel tak, že každá kapela má nějakého extroverta a když si to tak vezmu, tak každej něco máme.

Renngen: Všichni jsme blázni.

Wendy:

Rozhovor se uskutečnil v Komorním klubu Stará aréna někdy v říjnu 2014.

photo archiv kapely (photo by Dana Fojtík, Pavolzs)