www.PRYnCYPall.cz

http://www.casrock.cz/porady/hudebni-svetaci/hudebni-svetaci-pryncypallcz

Zpráva o Ostravské zastávce kultovního hardcore cirkusu zvaného Persistence tour způsobila malou senzaci. Nejen nad návratem téhle tour po dvanácti letech do naší země, ale hlavně lokalitou. Z původně plánovaného Trojhalí Karolína sešlo, volba padla na Bonver arénu. Tah, který se stal dvojsečnou zbraní. O tom však níže.

Pořadatelé neponechali nic náhodě, po obou stranách haly bylo rozmístěno několik stánků s občerstvením, takže fronty na pivko, panáka či nealko v podstatě neexistovaly, horší situace člověk zažíval na toaletách, ale s jejich kapacitou nikdo nic neudělá. Zaplať bůh aspoň za těch pár kousků porcelánu. Šatnu našel návštěvník na place také a tak servis pro fandy byl, dá se říct, stoprocentní. Přehlídku odstartovali mladí, naštvaní BROKEN TEETH, jenž do publika teprve příchozivšího servírovali svůj hc, jako by jim ani ne z třetiny zaplněná hala vůbec nevadila.

Bohužel typický neduh v podobě mladých předkapel se projevil i zde. BROKEN TEETH zkrátka ještě patří do klubů a ne do hal. Na velké stage se doslova ztráceli a ani nepříliš kvalitní zvuk jim nepřidal nějaký ten kladný bod navrch. Po zhruba půlhodině BROKEN TEETH končí a jde na plac další kapela. Tady už pozor, na stage se to chystají rozbalit ALL FOR NOTHING z holandského Rotterdamu v čele se sympatickou a milou černovláskou Cindy.

Pětice ze země tulipánů neponechala nic náhodě a za rovněž půl hodiny Ostravu hravě přesvědčují o svých kvalitách. Hraje se průřez z posledních dvou alb, Cindy podporují mužské sbory a v publiku to začíná vřít. Kapela neslevuje s nasazení a hraje jako o život. Konec setu přišel strašně rychle a docela lituji, že ALL FOR NOTHING nedostali více prostoru. Zvuk šel také o level výš, takže palec nahoru.

Zpět za oceán nás vrací TURNSTILE s nepřehlédnutelným basákem Freaky Franzem a namakaným řvounem Brendanem. Jejich mix klasického HC s progresí ala SNAPCASE a houpavostí HELMET mě moc nebere a po čtvrté skladbě odcházím. Sorry hoši, vůbec jste mi nesedli a pitný i nikotinový režim je třeba dodržovat. Tolik tedy k předskokanům.

Nyní už přichází veteráni německé scény RYKER´S a to už je silná káva. Kotel vře od prvního hrábnutí do strun, a RYKER´S si zasloužené ovace s chutí užívají. Jejich reunion v roce 2013 měl smysl a Kasselská pětice si svůj set náramně užívá. Při čtvrtém songu skáče sympatický fousáč Kid-D mezi lidi a nechá vyniknout hlasivkám fandů v kotli. Ten se kolem něj pevně semkne jako v klubu a přes změť rukou, nohou není za chvíli poznat, kdo je zpěvák a kdo si jen tak náhodou přilétl vzduchem. Fans, hlavně zahraniční / nebýt polských bláznů, byla by návštěva třetinová/ znají texty, hulákají refrény a konečně si člověk připadá jako na koncertě. Pot, radost, moshpitt, prostě pohoda pátečního večera. A když jsou trable s kytarou, fragment coveru „ Raining Blood“ od veteránů SLAYER rozpumpuje dav a ten tak malé technické trable přejde s úsměvem. RYKER´S vsadili na průřez repertoárem, a tak došlo na nové pecky z alba „ Hard to the core“ i na staré hity typu „ Brother against brother“ nebo „ Gone for Good“. Výborné vystoupení a zasloužené ovace.

A je tady. Jedna z nejočekávanějších kapel večera v čele s vysvalenou, vymakanou zrzkou Candace Kusculain. Nastupují WALLS OF JERICHO. Atmoška napjatá a hned s prvními tóny začíná peklo. Candace je ve formě, řve, skáče, hecuje kotel a fanoušci ji milují. Celá kapela v pohybu, mospitt, ve kterém jde o držku, samozřejmostí, zkrátka pohoda na všech stranách. Taky jsme si s Candace prosvištěli v rychlosti anglická slovíčka, hlavně se nám rozmohlo jedno, a to slůvko „fuck“ ve všech jeho podobách . Opět průřez letitou kariérou, opět hit za hitem, namátkou „ All hail the dead“ , „The American dream“ „ The trigger full of promises“, zkrátka hit za hitem. Během setu WOJ však dochází k situacím, kdy se fandové sápou na pódium, snaží se Candance dotýkat, komunikovat s ní, což ona sama zprvu přechází plachým úsměvem, po dalším a dalším pokusu ze strany fans o kontakt raději zasahuje pódiová ochranka a příslušné jedince vykazuje tam, kde patří. Tudíž zpět mezi lidi. Skokani se taky činí, vzduchem lítá jedno lidské torpédo za druhým do doby, než obtloustlý boreček zapomíná, kterou nohou se má odrazit a dopadá místo do lesu rukou na kovovou zábranu oddělující publikum od pódia. V ten okamžik zatrnulo i Candace, která se raději uprostřed songu přesvědčí, že je kluk jakž takž v cajku. Při závěrečné hitovce „ Revival never goes out of style“ se do nadšeného, sing a long pějícího davu, vrhá basák Dustin i se svým nástrojem a pluje po moři lidských rukou jako bárka na vlnách, do toho Candace stojí na zábranách a hecuje dav k ještě většímu běsnění. Výborná show a řečeno slovy Winstona Churchila „ Krev, pot a slzy“. Věčná škoda jen toho špatného zvuku, u zvukaře docela průser, ve předu o něco lepší, ale pořád žádný luxus.

Následující melodici IGNITE přivítali v předních řadách své věrné členy maďarského fanklubu a taky holek sakra přibylo. No bodejť by ne, Zoli, frontman IGNITE, je fešák se zlatem v hrdle a hlavně muž s obrovským charismatem. Bohužel právě IGNITE dojíždí na zvuk v hale asi nejvíc. Kytary, jejichž souhra je pro zvuk IGNITE poznávacím znamením, znějí jako chrastítka, zpěv mírně utopený, no zvukově žádný medík. IGNITE to zachraňují nasazením a každý jejich fanda si tak přišel na své. Zazněly prověřené hity jako „ Veteran“, „ A place called home“, „ Live for better days“a další klasiky. Kdo zná texty, zpívá si spolu s kapelou, kdo chce,tak paří a kdo sbírá síly na headlinnera večera, ten odpočívá. Při hitovce „ Bleeding“ ožívá i kotel a circle pitt se roztáčí jako o život. Zasloužené ovace pro IGNITE a opět je tady přáni vidět kapelu samostatně spíše v klubu než v hale.

Hlavní hvězdou celého turné jsou veteráni NYHC scény SICK OF IT ALL. Co psát o kapele, která působí na scéně od roku 1986, na kontě má pokud se nepletu třináct studiových alb, několik živáků a je v rámci stylu živou legendou? Snad jen tolik, přišli, rozcupovali vše na hadr a ukázali, kdo je leader scény a kdo bude ještě dlouho diktovat. Obrovská pozitivita sálající z celé kapely se přelévá mezi diváky a hala burcuje, vře, kdo má ruce, nohy paří, skanduje texty, vrhá se do davu, zkrátka si koncert „ SICKOVEK“ naplno užívá. Věčně usměvavý frontman Lou Koller burcuje dav, stačí mu malý pohyb rukou a celou halu má plně pod kontrolou, brácha Pete Koller ovládá celé pódium svými neskutečnými tanečky, při kterých v klidu zvládne hrát na kytaru, neustále běhá ze strany na stranu, zkrátka čertík vypuštěný z krabičky. Bicmen Armand Majidi má v ruce ránu jako když kopne býk a stále zachmuřený basák Craig Setari vše spolehlivě jistí většinou z pravé strany podia. Hraje se ze všech alb, takže zazní hity „ Sanctuary“, „ Friend´s like you“, „ D.N.C“, „ Just look around“, při „ Scratch the surface“ dojde i na oblíbenou stěnu smrti, „ Step down“ a další a další hity, kterých mají hoši z Brooklynu v zásobě nespočet. Atmosféra neskutečná, lidi nadšení a kapela si koncert užívá naplno. Při závěrečné „ Us vs Them“ huláká každý v hale a jako host zavítá na pódium Candace z WOJ. Střihne si z Louem duet a lidi by oběma v ten moment splnili jakékoliv přání. Skvělá tečka za celou akcí a opět nezbývá než poděkovat Marcelu Palovčíkovi za skvělý hudební zážitek a splnění hned několika koncertních snů. Rok 2015 nemohl koncertně začít lépe.

Johny from Troppau

(Pozn.: Bohužel tentokrát bez obvyklého fotorportu. práce s novou zrcadlovkou potřebuje svůj čas a tak díky aleposň za těchto pár použitelných fotografií.)