www.PRYnCYPall.cz

Rok se zase z rokem sešel a v malebném Rýmařově se uskutečnil už šestý ročník tradičního PROMETAL FESTU. Klobouk dolů před Petrem Hořčičákem , tak zapálených undergroundových nadšenců jako je on spíše ubývá, ale náš „Peca“, toť chrabrý rek na kolbišti metalovém. Ten se nevzdává a každoročně pro hudby chtivé fans přichystá nejednu povedenou akci.

Kulturní dům v Rýmařově prošel rozsáhlou rekonstrukcí a na akce tohoto charakteru je jako dělaný. Útulný sál s poměrně vysokým pódiem, výbornou akustikou a zázemím jak pro fanoušky, tak pro kapely, je zkrátka po všech směrech správnou volbou a stojí za návštěvu. Tuhle přehlídku si nenechalo ujít asi 130 platících návštěvníků, kterým se představily opravdu zajímavé spolky.

Jako první zahráli hardcoroví matadoři TARTARO:S a nevedli si vůbec zle. Jejich mix HC s lehkými prvky devadesátkového crossoveru rozhoupal první příchozí. Kapela letos v létě vydala cd „ Leave it all behind“ a je pochopitelné, že se hrálo právě z něj. TARTARO:S jsou léty na scéně prověřená formace a z jejich setu sálá oddanost stylu a znamenitá souhra. Jako vždy veškerou pozornost na sebe strhnul vokalista Ra, jehož jistý a bezchybný projev z něj dělá jednoho z nejlepších frontmanů na scéně.

Po krátké přestávce už do lidí hrnou svůj death metal jihomoravští DMC. S těmi se nevidím poprvé a vím co od nich čekat. K mému zklamání je nesleduje ani třetina už jakž takž zaplněného kultůrhausu. A přitom DMC jednoznačně patří ke špičce death metalu u nás. DMC jsou však profíci a tak ještě přidávají na obrátkách. Léty prověřená kvalita. Nezbývá než smeknout. Jen ten nezájem publika je zarážející ale jak se přesvědčím později, tady zřejmě dnes nešlo vůbec o kvalitu.

Dalšími pány na holení jsou Pražáci DIPHTERIA. S těmi mám tu čest poprvé a už teď vím, že ne naposled. Směs moderního deathmetalu s prvky death coru se lidem docela líbila, a tak z dálky očumovali kapelu již ve větším než malém počtu. DIPHTERIA má však eso, tedy přímo ukázkového žolíka v rukávu, a tím je charismatický, dredatý a sympatický zkéřený řvoun Cwiro. Nebál se komunikovat s publikem, vtipně podotýkám, a jeho hláška „ Nestojtě ako sochy a urobtě pár krokou vpred, stě do piči na koncertě nie? To nie je o tom že dávame len my vám, musítě niečo dáť aj vy nám,“ měla přímo magický vliv. Jednak se lidi začali trochu víc hýbat, a taky do sálu zaplulo pár osob navíc. Cwiro řádil jako tajfun, sem tam přidal i jakýsi kung-fu výkop, zkrátka věděl, jak zaujmout. Kapela drtila taky fejst a rázem bylo na světě první milé překvapení večera. A je čas na legendu.

Na podiu se instalují větráky, plachta HYPNOS také visí na svém místě a všichni upírají oči na scénu a čekají na příchod Bruna a jeho bandy. A zde došlo asi k největšímu paradoxu celé akce. Ač HYPNOS měl být headlinnerem celé akce, zvuk byl zahuhlaný a nečitelný, kytary jako by hrály jen v mono, zpěv utopený a celkový projev nemastný – neslaný. Lidi opět jen postávali, a až příliš zbožštěle, sledovali jednu z největších person tuzemského death metalu v akci. Ono, po pravdě, ale ani nebylo co sledovat. Ty větráky byly puštěny asi na vyšší obrátky, takže vlasy vlály klukům tak nějak divně kolem hlav, místy jím tvořily velice úsměvné lokýnky a měl jsem co dělat, abych místy zadržel smích. Největším paradoxem bylo, že zvuk se zlepšil až na samotný konec vystoupení a vůbec nejlepší byl v přídavku. Bruno mile a svojsky komunikoval s publikem a nakonec musím uznat, že svůj status legendy HYPNOS uhájil, i když jejich trošku akademický přístup a až krutě přísná profesionalita mi moc neseděla.

Předposlední MINORITY SOUND jsem viděl naživo už hodně dávno a jsem zvědavý jakou cestu tihle elektro metalisté stihli urazit. Oproti HYPNOS výborný zvuk, kdy šlo rozeznat každý nástroj, chytlavý repertoár a skvělá pódiová show. Radost z hraní a chuť se předvést. To jsou hlavní plusy vystoupení MINORITY SOUND. Ale asi v půlce se našel i jeden podstatný mínus, a tím byl místy falešný vokál kytaristy a zpěváka Guleshe. Až moc šel najednou poznat rozdíl mezi předtočeným a živým zpěvem. Ale co, i tak to bylo fajn.

A máme tady závěr akce a jediného zahraničního účastníka, kterým byli polští brutal deathoví BANISHER.

Na rovinu, v rámci stylu naprostý průměr. Takových kapel najdeme denně na netu aspoň deset. Ale v Rýmařově se jim dostalo velice vřelé odezvy. Jako by to byli zasloužilí veteráni a uznávané kapacity. Buďto byl dav už náležitě upraven alkoholem a padly i ty poslední zábrany, nebo bylo vystoupení těchto, jinak docela sympatických, sousedů opravdu tak dobré a já byl zřejmě jediný, kdo si to nemyslel. Zkrátka – nevím. Každopádně kapela dokázala vyprovokovat lidi k moshpittu, stage divingu, a dokonce i malou moravskou wall of death zahlídlo moje očičko. Hudebně kolovrátek, ale nasazení špičkové, lidi se při BANISHER vyřádili a o to vlastně šlo.

Všechny kapely na místě prodávaly svoje trička, čepice, mikiny, cd a kdo měl, i vinyly / u HYPNOS stánku jsem měl sakra cukatůru/ . Tento večer měl svou dlouho dopředu avizovanou premiéru i první stolní metalový kalendář u nás, který si vzal graficky na starost legendární grafik a umělec Jarda „ Deather“ Bezruč. Výsledek dopadl skvěle a tento krásný kalendář určitě hned ozdobil domov nejednoho účastníka akce.

Prostě šestý Prometal se povedl, a doufám, že letošní menší účast lidí neodradí Petra od pořádání dalšího ročníku.

Johny from Troppau

Fotoreport zde http://johnymad.rajce.idnes.cz/PROMETALFEST_KC_Rymarov_25.10_2014