www.PRYnCYPall.cz

http://www.casrock.cz/porady/hudebni-svetaci/hudebni-svetaci-pryncypallcz

Poslední dobou se to i na české hudební scéně hemží různými comebacks, viz. třeba kapely typu Pražský výběr, Lucie a podobně. A  tak se zdá, že ani ostravská hudební scéna v tomto nastálém recesním trendu nezůstane příliš pozadu. O jistý comeback se totiž, již někdy v létě tohoto roku, postarala známá ostravská zpěvačka pobývající střídavě v Praze a Ostravě, Vladivojna La Chia se svou bývalou skupinou BANANA (2002-2008), která si svůj vrchol slávy zřejmě pamatuje někdy v roce 2006 (viz. info na bandzone kapely). Že by tady také šlo o nedostatek financí, tak o tom žádná.

To spíše se alternativní Vladivojně, známé především pestrostí svých různorodých hudebních etap, zřejmě zastesklo po poněkud divočejších časech. Což je, myslím si, pouze a jedině dobře.

Ostravská experimentálně-rocková kapela BANANA si někdy v roce 2008 dala pauzu a zhruba po šesti létech se vrací zpět na pódia. Tedy od léta a nejenom v Ostravě na různých místech již několik zkušebních koncertů proběhlo a docela slavily ohlas nejenom u svých dávných fans. Bohužel nějak se naše cesty míjely až na jeden koncert ze čtyř, pořádaných v rámci jejích LISTOPADOVÉ TOUR. A to právě v Music clubu BARRÁK, na poněkud větší scéně, dne 11.11.2014, před kterým těsně kapela ve své tiskovce uvedla, že by to měl být poslední koncert pod starým jménem BANANA a právě na tomto koncertě představí svůj nový název. Že by záměr o zvýšení zvědavosti? Jak nakonec onen comeback dopadne? Nechme se tedy překvapit.

Zatímco na jiných serverech a v jiných médiích se zájemci a fanoušci mohou dočíst, že koncert dopadl velkolepě a návrat zpěvačky se svou původní kapelou dopadl perfektně, tak my se přeci jen, klasicky, na to podíváme poněkud bez servitků

Již od počátku bylo evidentní, z návštěvností klubu, že se zde sejde selanka ostravského undergroundu a další zajímavé osobnosti naší metropole. V podstatě se to dalo očekávat, takže vlastně ani tak nic nového pod světly reflektorů pódia. Návštěvnost, to je vždy to nejpodstatnější nakonec, co zajímá jak pořadatele akce, provozovatele klubu, tak především umělce a muzikanty samotné. Každopádně zde vyzvednu jedno japonské přísloví, které mi při psaní této recenzní reportáže bije zrovna z kalendáře rovnou do očí, že: “ Jednou vidět lepší než stokrát slyšet.“

Samotný začátek, původně avizovány na 20:00 hodin, opomenu-li nějakou tu obvyklou půlhodinovou prodlevu se protahuje dalšími 20.ti minutami. Prý z nedochvilnosti diváků. No, vzhledem k tomu, jakého složení je publikum, to nikomu až tak nepřijde ani divné a ani nepříjemné. Přesto mi během této doby vzniká v hlavě menší dilema a to, že za tu cenu, zvyklý z jiných akcí, by se hodil nějaký ten support. Věřím, že určitě by se zde mohlo najít spousta vhodných kapel, které by se přinejmenším této role velice rády v tento večer zhostily. Na druhé straně mne však napadá, která kapela by si troufla svým dojmem kazit, tak krásně vyzdobenou scénu. Něco před devátou se ale již v reproduktorech ozývají první zvuky intra a na podium, řekněme, stage, přichází BANANA v obvyklém a původním složení: Daky Kristýn – guits, Maro Zeman aká Marow – bass, Radim Hájek – drums a zpěvačka Vladivojna la Chia.

No a dlouho očekávaná produkce akce, zvané MASAKR V BARRÁKU, konečně začíná:

Nevím, vždy se mi nějak nechce vůbec hodnotit někoho, kdo to již v hudbě na základě své práce a úsilí již někam dotáhl, protože ať má na to každý jakýkoliv názor, jelikož vím anebo si dokážu představit, co to doopravdy obnáší a prostě si toho vážím. Přesto, vše má jak své světlé, tak i své stinné body, má-li člověk zůstat zcela objektivní.

Z pohledu hudebního fanouška a návštěvníka různých akcí ve mně slovo „masakr“ vyvolává něco, co zavání divokostí a slibuje velice skvělou akci. Z pohledu publicisty, jsem již těch tzv. „masakrů“ zažil docela dost, což může za ten čas ve mně působit jistou masakrální deformaci. Asi stejně, jako sólová dráha zpěvačky, která v průběhu celé akce po hudebním nářezu kapely,

během uvádění skladeb spíše vracela do alternativních a recitálových vln, které diváky, ne ty, kteří již Vladivojnu znají dlouhá léta možná ani nepřekvapily, přesto možná tohle byla příčina, proč jinak úspěšný a dobře povedený comeback nemohl zcela vygradovat. Ale i to v podstatě na mne koneckonců působilo docela dost masakrálně.

Tou další věcí může být, že natěšen a navnazen předchozími koncerty, jsem očekával Vladivojnu třeba v jejím typickém červeném provokativním oblečení a kapelu se svými typickými rysy (paruka s dredy a další). Člověk si ovšem nemá dělat předčasné představy. Předejde tím případným zklamáním ve stylu: Chybu hledej vždy prvně u sebe, potom až u těch druhých.

Prostě byť se místy samozřejmě  experimentálně rozdivočená atmosféra střídala s tou komornější, na lidech nebyla znát sebemenší nespokojenost No, nic naplat, byť konečné atmosféře to možná může škodit k tomu, aby nakonec vygradovala. Ale nevyzpytatelná Vladivojna to i tak umí. Koneckonců, je umělkyně.

A někdy snad v polovině produkce přichází konečně kýžená a dlouho očekávaná chvíle a to představení nového názvu kapely, pod kterým bude od dalšího koncertu vystupovat:

„A nyní přichází ta chvíle, kdy bychom měli zveřejnit nový název kapely, který jsme vymysleli.“ pronese Vladivojna,„Takže pro to, kteří zde přišli ze zvědavosti na nový název mohu říct, že jsme nakonec nevymysleli vůbec nic. Tedy nebyl to nějaký záměr zde přilákat více lidí, padaly různé názvy, které si zde netroufám raději ani jmenovat, ale nakonec jsme se tedy rozhodli, že budeme i nadále vystupovat pod stejným názvem.“, zní zcela upřímně a věrohodně z úst Vladivojny, která ještě dodává, že další věcí jsou její maminkou upečené muffiny s překvapením, které si lze zakoupit na baru za cenu 30,-Kč, což ještě kytarista Daky propaguje v průběhu skladby vloženým rapperským způsobem.

No, kdyby se mi chvíli po vstupu nezačaly lepit podrážky o podlahu klubu, zřejmě by mne táto vtipně vyřčená vložka dostala na kolena. Nicméně, je to jenom dobře, jelikož kapela si již dávno udělala své jméno na němž i Vladivojniném může stavět, popřípadě se o něj opřít. Ale o tom, jaká překvapení skrývají ony muffiny, které by jistojistě bylo škoda nechat ztvrdnout, nemám ponětí. Ale určitě to stojí za to prozkoumat. Nakonec přichází na řadu i pověstný patník v podobě kytary dlouho ležící mezi odposlechy.

Určitě jsme rádi, že kapela BANANA se opět vrací i po jisté proluce, než se bubeník Radim Hájek vrátil z Londýna a oživí opět naší hudební scénu. Kapela si ještě udělá nějaké ty koncerty se svým dosavadním repertoárem (Vodkovo oko, Savale, Řeka, Space Jungle a další) ze svých tří  dosavadních vydaných alb a pak má v plánu se vrhnout na novou tvorbu.

Comeback jako takový, lze považovat za úspěšný. prostě z mého pohledu dopadl až na těch pár malých detailů velice dobře. Nicméně, za šest let se hudební trendy posunuly zcela jinými směry a pokud by kapela chtěla nebo měla v plánu časem docílit svého původního výsluní, určitě by měla tento altergroundový proud obohatit o jiné, tvrdší prvky.

 “Určitě přitvrdíme.“, řekla na závěr Vladivojna La Chia, když jsme prohodili pár slov a já si od ní kupoval dvě CD, na které se časem podívá náš odborník na recenze Johny Mad.

Pravda, ono se to lehce hovoří, ale jedno mně osobně je jasné již dnes. Ať to nakonec dopadne jak to dopadne, tak z Vladivojnou Banana určitě nikdy nezapadne mezi tzv. kapely tuctové. Což nevím, někdy, jestli je to v Česku spíše dobře anebo ne. Uvidíme a nechejme se opět překvapit tedy.

Jo, ještě krátký fotoreport:

https://www.facebook.com/martin.wattor/media_set?set=a.10203419930083335.1073741858.1364838136&type=1&pnref=story

Mathi