www.PRYnCYPall.cz

Čirou náhodou na You Tube jsem natrefil na video ženské skupiny Rockbitch. Tak jsem si hned vzpomněl na 15 let starou událost. Ten koncert se měl odehrát i v Ostravě, na zcela netradičním místě, protože do té doby a ani potom, si tam žádný koncert nepamatuji. Na Veleslavínově ulici v centru, poblíž Nádražní. To místo se jmenovalo snad Klub Budoucnost – mělo to asi něco společného s tou výrobnou limonád Budoucnost. Koncert Rockbitch tam byl řádně avizovaný i plakátovaný, pořádala ho či měla jej tehdy pořádat agentura Petarda. Pár zoufalců se nás tam sešlo, ale umělkyně nedorazily. Později jsem se dozvěděl, že se jim pokazil autobus, ale bůhví jak to bylo.

http://www.csfd.cz/film/309975-rockbitch-bitchcraft/

Tak jsem si říkal: No nic, zajedu si na ně do Brna. Tam to dělala G.M.Production, což byl zpěvák AC/DC revivalu, kterého jsem znal z vystoupení z tehdejšího Ostravského klubu TNT. V den koncertu se v Brně konal závod motorek, tak i na koncert přišlo hodně Němců .Na koncertě se nesmělo fotit. Toto hlídal jejích ochrankář, sice velice jednoduchým, ale účinným způsobem. Stál na boku podia, sledoval publikum a kdo vytáhl fotoaparát, tak na něj zaměřil laserové světlo, které měl v baterce. Jinak diváci ve předu si mohli sahat na baby, nebo je dokonce i prstit. To ochrankáře nezajímalo.

Uchoval se mi i letáček z toho koncertu a koupil jsem si tam i video kazetu, kterou mám sice už digitalizovanou, ale na You Tube to nemám odvahu dát, ať mi kvůli tomu nesmažou celý kanál.

Za zmínku ještě stoji, že v tom Brně po koncertě jsem v jedné hospodě potkal známého místního alternativního umělce Petra Vašu.

Na netu jsem našel reportáž z toho koncertu před 15 lety. Tak jsem si dovolil Vám ji zde zkopírovat.Dle jejich webových stránek již kapela neexistuje a stránky pouze slouží jako archív:

http://www.rockbitch.com/

http://en.wikipedia.org/wiki/Rockbitch

http://www.girlband.org/artists/rockbitch/videos

Chico

* * *

Koncert Rock Bitch aneb hezký způsob, jak přijít o panictví

Kamarád z vojny mě přesvědčil, abych se s ním vydal na koncert u nás celkem neznámé skupiny „RockBitch“ a já se nenechal odradit ani po shlédnutí jejich WEB stránky.

V předprodeji jsme zakoupili lístky (á 420 Kč) a v neděli odpoledne jsme se vydali na místo činu. Koncert se měl konat v kině Svatoboj v Husovicích – předpokládali jsme velkou účast, a tak jsme byli na místě už dvě hodiny před oficiálním začátkem, tj. v 19.00. Už z dálky jsme viděli, jak na schodech kina Svatoboj sedí dva fanoušci, tak to zatím dělalo celkem 4 lidi – na začátek to není špatné. Řekli jsme si, že nemá cenu tam dvě hodiny čekat a šli jsme posedět do jedné z místních hospod.

Půl hodiny před začátkem koncertu jsme odešli z hospody a vydali se podívat, jak se vyvíjí situace. Na schodech seděli už tři lidi! Zpanikařili jsme – skupina Rock Bitch je totiž známa svými velmi šokujícimi projevy vůči publiku (o nich já moc nevěděl, teď už vím) a v poměru členů skupiny (5 člen a jeden basista) ku 5-ti posluchačům se rýsovala dosti nadějná šance, že něco slíznem. Naše obavy se naštěstí rozptýlily během několika následujících minut, kdy u divadla zastavilo několik autobusů, taxíků a hejno motorek s německými a nějakým severským jazykem mluvícími fanoušky. Automaticky však vyvstala otázka, zda tam nebudeme jediní 2 češi. Pořadatelé začali vpouštět lidi dovnitř a jelikož my byli v první pětce u vchodu, dostali jsme se dovnitř jako jedni z prvních a šli si prohlédnout zblízka pódium. Sál divadla Svatoboj je celkem dost malý – o něco menší než Semilaso, řekl bych, že se tam vleze maximálně 200-300 lidí. Mezi pódiem a diváky nebylo žádné ‚hrazení’, jak je tomu zvykem na normálních koncertech, takže jsme stáli asi 2 metry od kláves, 3 metry od opřené baskytary a kousek vlevo od nás se tyčil obrovský reproduktor, do jehož útrob by se s přehledem vešla celá rota partyzánů. Jak jsme si tak prohlíželi nástroje, sál se rychle zaplnil a najednou jsme zjistili, že není cesty zpět a my stojíme v první linii (jako starý voják vím, že to je krajně nebezpečné a této první řadě se říká ‚potrava pro kulomet’). Nicméně zvědavost zvítězila nad pudem sebezáchovy a rozhodli jsme se setrvat v bezprostřední blízkosti pódia, obklopeni hlučnými německými ‚fans’, kteří snad pronásledovali na svých motorkách vystoupení Rock Bitch po celé Evropě.

 Přiblížila se devátá hodina a na pódiu se rozzářila barevná světla a odněkud se vyvalila mlha. Obecenstvo ztichlo a s napětím sledovalo tmavou postavu z této mlhy vystupující. Ovšem to ještě nebyl nikdo ze skupiny, nýbrž uklízečka, která donesla několik lahví ‚Dobré vody‘ a rozestavěla je u nástrojů. Pak během pěti minut přišla ještě asi třikrát a přinesla další věci jako ručníky, lepící pásku, mikrofony a další kytaru. To už obecenstvo začalo pískat (bylo asi 20 minut po deváté hodině) a dolaďovalo se Rock Bitch. Světla opět zazářila, vyvalila se další mlha a objevil se nějaký technik v montérkách, který vzal onu lepíci pásku a začal urovnávat kabely a zapojovat nějaké přístroje. Pískot zesílil, ovšem nebylo to nic platné, čekalo se dalších deset minut. Konečně se ozval v reproduktorech ženský hlas, který německy a pak anglicky, oznámil, že Rock Bitch každým okamžikem spustí svoji show. Na pódiu se ještě jednou zhmotnila uklízečka, ale když jí odpovědělo pískotem asi 150 netrpělivých Němců, tak to rychle vzdala.

Pak světla pohasla (až na jedno červené), vše utichlo a z levé strany ze zákulisí pomalu vyšlo několik tajemných postav. První z nich nesla nad hlavou velký pohár naplněný, jak se později ukázalo, červeným vínem. Pak se rozsvítila některá další světla, která odhalila pětici velmi

spoře oděných (ale stále oděných) děvčat a jednoho muže v dlouhé červené sukni. Dívky nebudu příliš popisovat, to se musí prostě vidět – ale nejméně dvě z nich byly skutečně naprosto dokonalé, tedy alespoň stavbou těla. Basista (ten chlap) se chopil kytary, bubenice se chopila bubnů (tedy ne doslova) a klávesistka přistoupila ke svému pultu (takže se její vnady pohybovaly asi 2 metry od mé hlavy – vězte, že měla asi 6 cm dlouhou minisukni a pod ní zhola nic). V té chvíli mě něco (pravděpodobně) švédsky mluvícího bouchlo do nohy a já spatřil nějakého vozíčkáře, kterak se pokouší dostat úplně dopředu, jinak by samozřejmě neviděl nic jiného než strop. Budiž … pustil jsem jej před sebe, přední řada se trochu rozestoupila, takže jsem teď měl stejně dobrý výhled a navíc jsem byl tím invalidou vlastně krytý. Dívky u nástrojů mezitím spustily takovou ponurou melodii a další dvě se chopily poháru s vínem a vykročily k přední řadě. Pak postupně každému (asi 15-20 lidí) daly do úst oplatek (jak se dává v kostele) a nechaly ho to zapít.

Když skončily, skočily k mikrofonům a rozjely divokou pařbu. Ty mamutí reproduktory dokážou rozpoutat v malém sále skutečné peklo (ještě teď mám trochu zalehlé uši). Během písničky se obě zpěvačky navzájem zbavily těch posledních kousků oděvu a odvážně vykročily k poněkud méně odvážnému publiku (resp. k první řadě – ta byla vždycky po ruce). Nebudu popisovat detaily, ale jednoduše řečeno, každý si mohl sáhnout (kdo dosáhnul) na co chtěl a dělat si s tím, co chtěl. Já přes toho vozíčkáře, který jakoby ho polili živou vodou se začal sápat na nohy, aby si taky mohl sáhnout, jsem (bohužel/na štěstí) byl mimo akční rádius, takže jsem pouze přihlížel a bavil se.

Písničky pokračovaly a dívky se úplně odvázaly – přišly na řadu vibrátory, umělé penisy a jiné nesmysly. Asi v polovině představení předstoupila před publikum jedna z Rock Bitch (nevím proč, ale byla celá pomalovaná modrou barvou, a anglicky řekla něco v tom smyslu, že teď hodí do publika ‚Golden condom‘ a kdo ho chytí, tak může jít (vlastně musí jít) do zákulisí a s jednou z nich si to tam rozdat. Zvedl se les rukou a kondom byl hozen – dával jsem si opravdu velký pozor, aby mi třeba náhodou nepřistál na hlavě a ruce jsem raději dal za záda. Každopádně, někdo ho chytil a byl vytažen na pódium (kupodivu to byl Čech, kterých bylo v sále opravdu tak maximálně 10%). Zpěvačka si ho odvedla do zákulisí a tam se děly věci o kterých vám bohužel nic neřeknu…

Koncert pokračoval v divokém tempu, přední řada si opravdu „užívala“ (vozíčkář už v podstatě mohl prodat vozíček do sběru) a dívky předváděly další a další úžasné věci … v této oblasti mi dochází slova… Když zpěvačka ohlásila poslední písničku večera, přinesly zase ten pohár s vínem a trochu ho zředily – prostě tak, že klávesistka nad něj dřepla a ulevila si – skutečně ‚Shocking show’, jak bylo psáno na plakátech.

 To by ale ještě nebylo tak zlé, kdyby pohár zase odnesla do zákulisí. Ona však místo toho obešla první řadu (chvála bohu, že jsem byl mimo dosah) a každý si musel ‚připít’. Co nevypili ti v první řadě, to bylo následně chrstnuto do publika.

Dohrály poslední písničku a rozloučili se … publikum je samozřejmě ještě asi 3x vyvolalo, takže se hrálo další půl hodiny – tentokrát už bez extremních vložek. Konečně jsem se mohl věnovat trochu i samotné hudbě a musím říci, že v podstatě nebyla špatná… Koncert skončil a diváci opustili sál – v chodbě bylo ještě možno zakoupit tričko, ale když jsem si představil, že s tím jdu po ulici, tak jsem si to velmi rychle rozmyslel.