www.PRYnCYPall.cz

Ivo Saniter, Humbug a ČESKÁ TELEVIZE OSTRAVA

V pátek, 8.3.2013, tedy přesně na onen pověstný Mezinárodní den žen, se v nedalekém Frýdlantě nad Ostravicí uskutečnil na rychlo, spontánně vytvořený benefiční koncert za účasti mnoha, v našem kraji známých osobností, jehož výtěžek bude věnován obětem nedávného neštěstí, které se stalo o něco dál, tedy ve Frenštátě pod Radhoštěm a tak i PRYnCYPall.cz přispěl svou trochou do mlýna.

Akci víceméně uspořádal Ivo Sanitér, pilíř místní školní kapely Humbug.

To, že kapela Humbug má ve Frýdlantě nad Ostravicí a v blízkém okolí své jméno, bylo zřetelné i z řečí a ohlasů příchozích návštěvníků, při sledování akce, kterou dokonce navštívila i Česká televize Ostrava pro krátkou reportáž v pátečních regionálních událostech a která se konala ve dvou sálech.

Ten větší byl určen víceméně pro poněkud živější hudební žánry, ten menší, ve vedlejším křídle pro  ty, poněkud akustičtější.

Asi mezi největší tahouny onoho multižánrového večera byla Frýdecko-Místecká star – René Souček ( rovněž z ohlasů návštěvníků, postávajících během přestávek před školní budovou).

Mimo jiné kromě spousty známých jmén, jichž vzhledem k mnoha žánrům, byla přehršle a lepším způsobem, než je výslovně jmenovat bude, přečíst si je s přiloženého itinera akce, mne osobně zajímaly některé speciálně.

Itinerář akce a soupis učínkujících

Tedy především jsem chtěl zhlédnout a poslechnout si KAPRIOLU, jak jim to hraje ve čtyřech. Měl jsem štěstí. Do útrob ZUŠ Leoše Janáčka ve Frýdlantě nad Ostravicí jsem se prodral přes natřískané schodiště velkého sálu, alespoň na jejich poslední skladbu. I přes tak krátký úsek myslím, že to holkám hraje dobře. O něco později se s holkama setkáváme venku a krátce ještě s Donou Michelle hovoříme všeobecně o blížícím se křtu jejích nového CD, protože spěchají rovnou do studia.

Měním místo a jdu si vychutnat atmosféru malého sálu. Potkávám tam shodou okolností klávesáka se kterým jsem hrál dříve v jedné ostravské rockové kapele před časem. Povídal mi, že tam zrovna hrají. Později jsem zjistil že doprovází společně se zbytkem bandu Kateřinu Koulákovou, která zřejmě někomu může být známá z jistých talentových soutěží, které lze vidět v televizi. Později mne tam zaujalo vystoupení hukvaldských POKUSTONE, hrajících alternative-blues a posléze i ještě vystoupení sólové hry na harfu v provedení Karolíny Blažkové, za dprovodu zpěvu Markéty Odlevákové, zde spíše známé, co by zpěvačky z rockové Kaprioly.

Potkávám se s Reném Součkem a shodujeme se, že harfa je velice nádherný nástroj a zřejmě hoří o něco déle nežli kytara a daleko rychleji než ukulele, což byl i vlastně později jeden z sloganu Reného Součka, na kterého se zřejmě přišlo podívat nejvíce lidi.

Kateřina Kouláková & band

Trochu to i bylo poznat, protože od té chvíle, co dohrál, tak sedadla ve větším sále již byly volně dostupné.

Především jsem se těšil na vystoupení blíže hudebně nespecifikované kapely Slepí křováci, s nimiž jsme zde v loňském roce dělali interview a kteří byli opět, jako poněkolikaté a všudemožně zařazeni až na pro ně tak klasický atypický termín, samý závěr, co by zlatý hřeb večera, jak uvedl moderátor Radek Piekelník, který nás vlastně svými hlasovými monológy provázel celou akci.

Pro mne Křováky, konečně viděti na vlastní oči, snad co více si ten den přát. Jejích vystoupení, jenž se konelo v pro ně tak netypickém prostředí, dopadlo víceméně dobře, i když, jak samotný frontman skupiny David Jurečka zhodnotil, se necítili úplně ve své kůži.

Pokustone – Hukvaldy

Jenom tak mezi námi, oni se necítili již po samotném příjezdu, přeci jen vstup na školní pozemky v jistých lidech zanechává poněkud podivné dojmy a tak se šli před vystoupením poněkud aklimatizovat, což se projevilo nakonec na jejich výkonu i tím, že jejích stylem odlákali ještě pár dalších, zřejmě poněkud jinak hudebně laděných diváků, k uspíšení návratu do svých domovů.

Po vystoupení jsme tedy tak zhodnotili, že asi by je bylo vhodné, protože stále svým umem prokazují na našem území svou neuplatněnost, vyhostit je někde za hranice země. Někam, kde se tento hudební žánr více preferuje, třeba do nedalekého Polska. Koneckonců, kontakty nějaké mají a my také, tak uvidíme jak to s nima nakonec dopadne.

Sólo pro harfu Karolíny Blažkové

Závěrem nutno podotknout, že akce dopadla velice dobře a na postižené se vybralo něco kolem 21.000,- Kč, které budou odeslány na městský úřad ve Frenštátě a následně rozdělená obětem neštěstí.

Nakonec zaznělo zavěrečné poděkování všem učinkujícím a všem co se nějak na celé této akci podíleli svým přičiněním a jelo se domů.

Vlastně téměř, protože někteří ještě skončili v restauraci U kočky, protože tam probíhala tou dobou ochutnávka piv.

A to by vlastně z této multižánrové, na rychlo spontánně vytvořené hudební charitativní akce, ze které si můžete připomenout atmosféru v –> ZDE <– přiloženém fotoreportu, bylo všechno.

Tak zase zatím, nějak, někdy, někde.

Mathi Basssnake from Methan-city